Po-volání
Minulý týden byl zároveň prvním týdnem po dvou měsících, kdy jsme se my učitelky opět shledaly ve školce s dětmi. Sice jen s některými, ale i tak máme radost.
Téma minulého týdne neslo název „Čím jsou moji rodiče“.
Když jsme se o tom začali bavit, objevili jsme hned několik názvů místa, kam ti rodiče vlastně chodí. Nejčastěji samozřejmě „do práce“, ale když jsme se o „práci“ bavili dál, zjistili jsme, že i my někdy „pracujeme“ a přitom do žádné práce nechodíme. Občas také vyplňujeme „pracovní listy“. Hledali jsme tedy další slovíčka. Našli jsme zaměstnání a povolání. U toho druhého jsme se na chvíli zastavili a zkusili jsme si ho říkat dokola, pomalu a po slabikách. Nakonec se nám toto slovo rozdělilo na dvě části. Po – volání. To by mohlo tedy znamenat, že povolání by mohlo být něco, co následuje po nějakém volání. Možná je to nějaký tichý hlas, který nás volá a zve k tomu, abychom něco tvořili nebo někomu pomáhali. Zkrátka k nějaké činnosti, při které se cítíme dobře, protože nás naplňuje a cítíme se při ní být užiteční. Tak děti přemýšlely o tom, co je baví tak, že by to chtěly dělat celý život. Objevili jsme mezi sebou hajného, robotického inženýra, nějaké baletky a také žokejky.
Každý člověk ke své práci potřebuje nástroje. S dětmi jsme různá povolání pojmenovávali a příslušné nástroje jim přiřazovaly. Můžete si to také zkusit na pracovním listě.
Jeden den jsme si hráli na mlynáře – na ručním mlýnku jsme mleli obilí a výslednou mouku jsme pak porovnávali s tou kupovanou. Zkoušeli jsme i určovat, ve kterých potravinách mouka je a ve kterých ne. I na toto téma máme pracovní list. My jsme použili i letáky z obchodních řetězců, ze kterých jsme ve skupinkách vystřihovali a nalepovali na papír ty výrobky, které podle našeho uvážení mouku obsahovaly. Poslední den jsme si uhnětli slané těsto a hráli si na pekaře. Každý si zkusil z těstového hada stočit preclík, ale „malí pekaři“ se práce nebáli a pod rukou jim vznikly i koláče, pizzy a další pečivo. A co se týče preclíku, ten si děti zkusily v rámci grafomotorického cvičení nejprve nakreslit uvolněnou rukou. V místech, kde se linie překřižují, to pro některé děti vůbec nebylo snadné. Můžete si to také vyzkoušet.
K povolání rodičů jsme se nakonec během týdne moc nedostali, ale myslím, že to nevadí. Týden byl naplněný i tak.
Přeji do budoucna našim Bobříkům, ať je jim jejich budoucí zaměstnání povoláním.
Lucie.
PL_povolání_nástroje.pdf (5621180)
POSÍLÁME POZDRAV BOBŘÍKŮM DOMŮ
.jpg)