Medvíďata na výletě pod Blaníkem

Časy se mění…

         Byli jsme na výletě ve Farma-parku Blaník. Sedíme na louce a vyprávíme si o květinách a stromech, které tam rostou. Jedna holčička mi povídá: „Já to všechno znám, protože jsem zahradníkova dcera!“ Tak jo. Druhé děvčátko se přidá: „Já jsem zase inženýrova dcera a vím toho hodně…“ I to může být pravda.

         Ve mně se však odehrává myšlenkový proces o současných dětech a jejich sebevědomí. Já jsem totiž také inženýrova dcera, ale „Vím, že nic nevím“. Do školky jsem chodila za socialismu a tenkrát byla v kurzu dělnická třída. Vlastně jsem se v tomto věku ani nezajímala o to, jakého vzdělání může člověk dosáhnout.

         Možná, že už se opakuji, ale vyplývá mi z toho, že dnešní děti jsou vnímavější, chytřejší, sebevědomější, ale bohužel je to nepředurčuje ke šťastnějšímu životu. Současná doba je svobodnější, ale o to více budou mít děti zodpovědnosti za svůj vlastní život, protože jim nikdo nenadiktuje, jak mají žít.

         Tři roky jsem pomáhala vašim dětem vyrůst v bezvadné lidi, podle mých zásad a pravidel. Z mého pohledu jsou ta nejlepší, snad také proto, že jsem i dcera učitelky. Váš pohled na mou výchovu dětí může být rozdílný, ale já s tím nic nenadělám. Měla jsem vaše děti ráda. Když jsem přicházela do školky, vždy mě s radostí vítaly. Ta dětská spontánnost, přímost, čistota charakteru mě vždy potěší. Odpočinu si tím od intrik dospělých.

         V závěru bych vám i dětem chtěla popřát hodně radosti, ať už jste dcery nebo synové dělnického původu či pracující inteligence nebo snad z Kutné Hory koudelníkův syn. Omlouvám se za svou přímost a humor. Lenka Stará

        letadylko.rajce.idnes.cz/Medvidata_ve_Farmaparku_Blanik/