Jak to vidím já
Vážení rodiče!
Máme konec září a tím pádem jsme se snad všichni naladili na nový školní rok. Změna oproti roku minulému je následující, jsme v podstatě stále stejní jen o rok starší, zkušenější a samostatnější a také do našeho týmu přibyli tři noví chlapci, kteří k nám skvěle zapadli. Nároky na vzdělávání vašich dětí v dalších měsících budou však stoupat, samozřejmě přiměřeně jejich věku. Osvojíme si znalosti a dovednosti v oblasti biologické, psychologické, interpersonální, sociálně-kulturní a environmentální, jak nám pedagogům praví „Rámcově vzdělávací program pro předškolní vzdělávání“.
Nedávno se mě někdo zeptal: „Paní učitelko, vždyť ty děti jsou i v dnešní době pořád stejné.?“ Hned jsem nedovedla odpovědět. Dnes už si myslím, že znám odpověď. V porovnání s dětmi z minulého století je tam shoda v jejich upřímnosti, bezelstnosti, schopnosti nasávat nové poznatky – zkrátka jsou nepopsaným listem (tabula rasa). Oproti předešlým generacím je zde však více civilizačních nemocí, poruch chování, deficitů pozornosti spojených s hyperaktivitou (ADHD). Takové děti máme i v našem kolektivu. Podle mého názoru je však není potřeba diagnostikovat. Výchova těchto dětí s poruchami chování je totiž totožná s vychováváním běžné populace. To například znamená, dát najevo lásku k dítěti, důsledně dodržovat pravidla, která jsme si stanovili, postupovat laskavě a trpělivě, podporovat kladné stránky dítěte a dodržovat další výchovné zásady, které nám přikazuje „selský“ rozum. Tak je to jednoduché.
Popřejme si tedy společně krásný hyperaktivní hlavně však pohodový další školní rok. Stará Lenka