Jak bylo o Velikonocích?

Na ty letošní si jistě pamatujeme, ale ty loňské? U Medvíďat jsme se důkladně promořili rotavirem. Nevíme, jestli přišel z Číny nebo z Prahy. Už ale víme, že byl stejně nebezpečný jako koronavirus, protože někteří z nás skončili v nemocnici. Rotavirová infekce u nás byla tak intenzivní, že se rozšířila nejen na rodiče našich dětí, ale i jejich široké okolí. Je to však za námi. Ustáli jsme to a věřím, že ve zdraví přežijeme i tuto koronavirovou dobu.
Tak teď zase trochu pozitivněji. Já to vidím, v hledání pevných bodů. Mé jistoty jsou takovéto, na cévy mám Detralex, na hlavu Ibalgin, na imunitu Isoprinosine, na žlučník Febichol atd. A co na bolavou duši? Píšu si deník – Tajný deník. A že jste to vy, tak vám něco z jeho tajemství prozradím, akorát jména dětí pozměním. 
DĚTI A DŮVĚRA - Moje vztahy jsou založeny na důvěře. Tím pádem to očekávám od všech. Mnohokrát jsem se již spálila. Nevím, jestli jsem už dostatečně poučena z těchto zkušeností, ale vím, kde hledat nápravu. No přece u dětí. Ty mi bezelstně věří.
Ráno ve školce se s dětmi scházíme v kruhu. Sedneme si do tureckého sedu. Musím jít dětem příkladem. Snažím se sesunout na zem, ale protože necvičím jógu, tak cvik není úplně perfektní. Říkám dětem: „Já jsem měla zašívané obě tříselné kýly (ukazuji do třísel), tak nemohu provést turecký sed dokonale. Ale vy to určitě zvládnete!“ Jeden chlapeček ke mně přijde a zeptá se: „Paní učitelko, kde máš ty dvě díry?“ „No nic, zapomeňte na to děti, že jsem vám něco říkala,“ to se úplně nepovedlo.
Mařenka se však svěří, že její maminka má velkou jizvu na hrudníku po operaci srdce. Tak to je ta důvěra.
Z tohohle se musíme vytancovat. Hledám na počítači píseň – Vyletěla vrána. Mám tento týden vzdělávací téma: „Kdo přiletěl ke krmítku?“ Vrána to asi nebude, ale dobře se na ní cvičí.
Hledám, hledám, děti však nevydrží čekat v klidu. Jeník začne vykřikovat: „Pivo, pivo, pivo, tři piva…“ Všichni to po něm opakují. Spontánně začnou tančit a zpívat pivo, pivo, pivo, tři piva. Nevěřím tomu. Počítač i moje autorita selhávají. Vrána nepřiletěla.
To už se třída proměňuje ve řvoucí kotel. Hodné holčičky jen zírají a zlobivé se přidaly ke klukům. Do mě vjíždí vztek, že nemohu najít vhodnou píseň do vzdělávacího plánu tohoto dne. Zařvu tedy: „Dost! Tohle není žádná hospoda, ale mateřská škola!“ Mařenka mi s klidným hlasem odpoví: „Paní učitelko, my přece víme, že tohle není hospoda, ale mateřská škola. To co zpíváme, je píseň z jedné pohádky. A my jí zpívat budeme!“
Nakonec jsem je překřičela vlastním zpěvem: „Přiletěla vrána, sedla na trní. Přiletěla druhá, sedla vedle ní. Mysliveček poskakuje, svou flintičku natahuje, že ji, že ji, že ji, že ji zastřelí.“ Žádná střelba se však nekonala.
Zdraví Vás učitelka vašich dětí Lenka Stará